Texty o aikido

Cílem naše­ho cvi­če­ní není mít nej­vět­ší sva­ly, vyhrát olym­pi­á­du nebo kaž­dé­ho pře­prat. Pohyb nám může do živo­ta mno­hem více. Cílem naše­ho cvi­če­ní je zdra­ví, vyrov­na­nost, více ener­gie, návrat k sobě, osob­ní mis­trov­ství nebo štěs­tí… a mno­hem více.

1. Pravidelný pohyb = zdraví

V Číně mají pří­slo­ví “Jste tak sta­ří, jak sta­rá je vaše páteř.” Seze­ním u počí­ta­če naše páteř roz­hod­ně nemlád­ne, a nao­pak pra­vi­del­ným pohy­bem se i star­ší lidé doká­žou udr­žet v úcty­hod­né fyzic­ké i dušev­ní kon­di­ci. Dokon­ce i pod­le někte­rých léka­řů západ­ní medi­cí­ny je fyzic­ký pohyb jed­ním ze zákla­dů zdra­ví, spo­lu se spán­kem, dobrou stra­vou a vyvá­že­ným život­ním stylem.

2. Více energie, více radosti ze života

Pohyb neslou­ží k tomu, abychom se vyčer­pá­va­li. Pohyb slou­ží k tomu, abychom měli více ener­gie, více chu­ti do kaž­do­den­ní prá­ce a více rados­ti ze živo­ta. Pohyb nás oži­vu­je, pohyb nás vra­cí do pří­tom­nos­ti, pohyb nám dává pří­le­ži­tost zažít ten­to svět doo­prav­dy a ne v myš­len­kách a představách.
Ide­ál­ní je najít si tako­vou dlou­ho­do­bou pohy­bo­vou akti­vi­tu, kte­rá tělo oži­vu­je, mís­to aby ho zra­ňo­va­la a kte­rá vám ener­gii dodá­vá mís­to, aby vás vyčer­pá­va­la. Aiki­dó je jed­nou z mnoha.

3. Návrat k sobě, posílení středu

V sou­čas­ném svě­tě je leh­ké ztra­tit rov­no­váhu, zapo­me­nout na sebe a roz­ply­nout se v kaž­do­den­ním kolo­to­či “povin­nos­tí” a poža­dav­ků spo­leč­nos­ti. Když si pra­vi­del­ně kaž­dý den najde­te čas sami na sebe a zacvi­čí­te si, zna­me­ná to, že začí­ná­te mít svůj život ve vlast­ních rukách. Věno­vat pra­vi­del­ně něja­ký čas své­mu tělu, zdra­ví, rov­no­vá­ze a roz­vo­ji zna­me­ná, že budu­je­te návyk věno­vat se sobě, zvy­šu­je­te svo­je sebe­vě­do­mí, sebe­dů­vě­ru a sebe­hod­no­tu. Už to je v dneš­ní spo­leč­nos­ti zázrak.

Navíc, pokud je vaše cvi­če­ní vše­stran­né a vyvá­že­né, pokud vám dává zpět­nou vazbu a pro­stor k pokro­kům, posil­ňu­je­te cvi­če­ním své cen­t­rum – to mís­to, kde jste doma a z kte­ré­ho může­te tvo­řit ve svě­tě. V dneš­ním roz­tě­ka­ném svě­tě svo­je cen­t­rum dnes potře­bu­je­me více než kdy­ko­liv předtím.

4. Rovnováha mezi tělem a myslí

Naše civi­li­za­ce v sou­čas­nos­ti pre­fe­ru­je myš­le­ní, tedy “hla­vu”… A tělo strá­dá na 100 způ­sobů – u počí­ta­če, na neko­neč­ných pora­dách, v autě, nad smart­pho­nem. Pokud však chce­me být oprav­du pro­duk­tiv­ní, auten­tič­tí, tvo­ři­ví… potře­bu­je­me mít nejen hla­vu v obla­cích, ale také nohy na zemi. Potře­bu­je­me tělo plné ener­gie, ve kte­rém se cítí­me poho­dl­ně, bez­peč­ně a kom­pe­tent­ně. Tělo, se kte­rým zvlád­ne­me všech­ny nástra­hy civilizace.

Ve stře­do­vě­kých kláš­te­rech byl zákla­dem roz­vo­je kon­cept “Ora et labo­ra – … mod­lit­ba a prá­ce. Avšak prá­ce byla teh­dy fyzic­ká a navíc v pří­ro­dě. Pokud je vaše prá­ce men­tál­ní, potře­bu­je­te na svůj vyvá­že­ný roz­voj dvo­ji­ci “medi­ta­ce a cvi­če­ní”. Aiki­dó nabí­zí obě stránky.

5. Uvolnění stresu a emocí

Když anti­lo­pu v afric­ké sava­ně nahá­ní lev a anti­lo­pě se pove­de utéct, její stá­do ji nechce při­jmout zpát­ky – pro­to­že je plná stre­so­vých hor­mo­nů po pro­ži­tém nebez­pe­čí a stá­do nechce mít u sebe nevy­rov­na­né kusy. A tak anti­lo­pa musí jít kou­sek stra­nou a něko­lik hodin ztrá­vit uvol­ňo­vá­ním napě­tí ze své­ho těla – vytřá­sá­ním, podiv­ný­mi posko­ky a vále­ním sudů. Jak­ko­liv vtip­ně u toho ta anti­lo­pa vypa­dá, když se jí tak­to pove­de sva­lo­vé­ho napě­tí a stre­so­vých hor­mo­nů zba­vit, může se vrá­tit do své­ho stáda.

I my lidé potře­bu­je­me někdy uvol­nit napě­tí ze stre­su, stra­chu nebo hně­vu. Avšak navzdo­ry popu­lár­ním člán­kům, stre­su se mlá­ce­ním do pol­štá­ře nezba­ví­me – výzkumy uká­za­li, že to spí­še zve­dá úro­veň agre­se. K odpla­ve­ní stre­su potře­bu­je­me pohyb střed­ní inten­zi­ty, do kte­ré­ho se zapo­ju­je celé tělo a ve kte­rém se napě­tí z těž­ké­ho dne postup­ne vyplaví.

Zakla­da­tel aiki­do tomu­to pro­ce­su říkal “miso­gi” – očiš­ťo­vá­ní. Aiki­do slou­ží i k tomu­to úče­lu uvol­ně­ní, pouš­tě­ní nepo­třeb­né­ho, vyčis­tě­ní hla­vy. To je jeden z důvo­dů, proč se po tré­nin­ku cítí­me tak svěže.

6. Cesta k osobnímu mistrovství

Aiki­dó je Ces­ta – tedy pro­ces postup­né­ho zlep­šo­vá­ní sebe sama. Roz­ví­jí­me v něm schop­nost učit se, zapo­jit se i udě­lat si odstup, komu­ni­ko­vat, řešit kon­flik­ty, vidět věci pozi­tiv­ně… Tím, že postu­pu­je­me po této Ces­tě, ros­te i naše kom­pe­ten­ce tvo­řit v běž­ném životě.

Kaž­dé cvi­če­ní, pokud není samo­ú­čel­né (tedy pohyb pro pohyb) je

7. Štěstí jako bonus

U cvi­če­ní se vylu­ču­jí také hor­mo­ny štěs­tí… a vy urči­tě chce­te mít ve svém živo­tě štěs­tí. Štěs­tí není něco, co se dá kou­pit nebo vynu­tit. Avšak – štěs­tí se dá vytvá­řet – napří­klad pra­vi­del­ným cvi­če­ním nebo pocti­vou prací.

Podí­vej­te se také na člá­nek Jsem poho­dě? Cvi­čím. Nejsem v poho­dě? Cvi­čím víc.

Hez­ké je, že všech­no co jsem tady napsal začí­ná pla­tit od prv­ní­ho tré­nin­ku a na kaž­dém dal­ším tré­nin­ku je to lep­ší. Avšak když s cvi­če­ním pře­sta­ne­te, začne to postup­ně vyprchávat.
Jed­no­du­še – výše uve­de­né body pla­tí, když cvi­čí­te pra­vi­del­ně a dlou­ho­do­bě. Pokud jste to ješ­tě neza­ži­li, dopo­ru­ču­ji vyzkou­šet. A pokud to už dělá­te a líbí se vám to, dopo­ru­ču­ji v tom pokračovat.

Pře­ji vám hod­ně štěstí!
Mar­tin Švihla

 

---

Poznámka pod čarou:

Samo­zřej­mě, aiki­do (nebo tai-ji, golf, jóga, běhá­ní…) může ve vás roz­ví­jet všech­ny tyto body nebo také žád­ný z nich. Aiki­do je totiž pou­ze nástroj – a kaž­dý nástroj se dá pou­ží­vat na (sebe)tvoření nebo (sebe)zničení.

Zále­ží tedy hlav­ně na vás, jak ke své­mu cvi­če­ní při­stu­pu­je­te. Je dob­ré ptát se otáz­ky jako jsou tyto: Dělá­te ho pro zdra­ví, nebo abys­te byl “tvr­dý chlá­pek” / “železná žena”? Cvi­čí­te pro radost, nebo je moti­va­ce maso­chis­tic­ká? Zlep­šu­je­te svůj vztah k lidem, nebo jste více a více pový­še­ný? Uvol­ňu­je­te svá ome­ze­ní, nebo se utvr­zu­je­te ve svých přesvědčeních?

Skvě­lé je, že kaž­dý si může svo­bod­ně vybrat.