Jsem pohodě? Cvičím. Nejsem v pohodě? Cvičím víc.
Myšlenka tohoto článku je paradoxní a v naší společnosti velmi nezvyklá. Cvičení je normálně chápáno jako nějaký bonus, který si můžeme dovolit, když už máme hotové pracovní úkoly, rodinné povinnosti a všechny ty super důležité věci v našich životech. Cvičení není považováno za důležité, takže když máme hodně intenzivní život nebo se svět najednou zblázní (a to se teď děje), cvičení z denního rozvrhu vypadne jako první.
Pokud však chcete, aby váš život dobře fungoval, musíte si osvojit přesně opačný postup: čím méně času máte pro sebe, tím více času si uděláte na cvičení. To proto, aby se váš život co nejdříve vrátil do rovnováhy a vy jste měli zase méně povinností a více času pro sebe.
Protože pohyb není luxus, pohyb je podmínkou hezkého života a profesionálních úspěchů!
Vysvětlím to na svém vlastním příkladu…
Občas se moje projekty nebo svět okolo zblázní a začnou se točit rychleji, než je stíhám zvládat. A já najednou potřebuju více energie, více rovnováhy, méně stresu a v neposlední řadě více štěstí, abych to všechno ustál.
Všechny ty věci mi dává cvičení – píšu o tom v článku 7 věcí, které vám pravidelné cvičení přinese do života.
Takže vlastně potřebuji více cvičit.
Když v průběhu krize dám prioritu sám sobě a víc cvičím, posílím sám sebe, můj systém se adaptuje na “krizovou” situaci a já najdu řešení. A ještě k tomu vyrostu nad nezvyklou situaci – protože se v ní musím něco nového naučit a získat nové kompetence.
Tím se vše stabilizuje, projekt i svět se (subjektivně) uklidní a já mám míň práce, vyšší efektivitu a tím více času na sebe.
Kdybych náhodou kvůli stresu z práce přestal na pár dní cvičit, po týdnu mám ještě více stresu, méně času na sebe a rodinu a žádný pocit, že situaci zvládám. Po dalším týdnu bych byl vyčerpaný, otrávený, podrážděný a negativní. Moje schopnost být pánem situace by byla nulová a v podstatě bych se jen snažil přežít ze dne na den.
Mnohokrát jsem takto opustil sám sebe až když mi bylo opravdu ouvej, ale pak jsem se vždy vrátil ke cvičení a nějak jsem se z toho vylízal. Viděl jsem to i u svých studentů aikida nebo lidí, které jsem koučoval: na vlastní kůži zažili, co jim může přinést cvičení nebo naopak, jak se dá (bohužel) ztratit ve světě, když se pravidelně nevraceli do svého středu.
Ne-cvičení vede k opuštění sebe sama a ztrátě kontroly nad svým životem,
cvičení vede k sebevědomí a přehledu nad každodenním provozem.
Já vím, že někdy je velmi těžké najít si chuť a energii přijít na trénink nebo cvičit doma. Avšak vzpomeňte si, jak dobře se po tréninku cítíte! Opravdu to stojí za to. Váš život za to stojí!
I v těch nejtěžších časech se dá cvičit – u vaření ranního čaje, na zastávce autobusu, před schůzkou, na procházce z práce.
Vždyť těžkosti jsou příležitostí k tréninku mistovství!
Proto vám přeju hodně radosti z pohybu.
Martin Švihla
Důležité body
Na závěr jen připomenu základní body, které je potřeba mít na paměti, aby to fungovalo:
- Cvičím pravidelně (chvíli ráno, chvíli večer a alespoň 2 hodinové tréninky za týden)
Cvičení je čas jenom pro mě (bez vyrušení)
Cvičení respektuje moje tělo (tj. nezraňuje ho ale obecně rozvíjí)
Cvičení mi dává energii (nevyčerpává mě zbytečně)
Cvičím tak, abych se vracel do rovnováhy
Cvičení uvolňuje můj stres a napětí
Cvičení mě rozvíjí jako člověka (cvičení je pro můj život, ne pro samotné cvičení)
Cvičení mi prináší radost a pocit štěstí
A pokud přerušíte svůj trénink a začnete se ztrácet sami sobě – vždy víte, že se můžete vrátit k pohybu a k sobě.
PS: Na podobné téma jsme před časem zveřejnili i článek Aikido v čase koronaviru – jak posílit svoji imunitu (nejen pro aikidisty).