Franck Noel: Centrování
“Centrování je základním nástrojem aikidoky…” píše Franck Noel v tomto článku a přidává také návod, jak cvičení opravdu vycentrovat. Článek byl původně psán pro učitele, radost však může udělat všem. Přejeme hezké čtení!
Mechanicko-dynamická logika
Princip
Zajistěte, aby centrální část těla (břicho, kyčle/boky, fyzické těžiště, osa) podporovala jakoukoliv akci. Směr akce proto musí být v souladu s orientací těla (boků a břicha).
Centrování je tedy definováno činností, nikoli pozicí (i když pro zjednodušení můžeme mluvit o vycentrované pozici, abychom připomněli výchozí nebo cílový bod centrované činnosti). Jeho zhodnocení, jeho funkčnost, se bude lišit podle povahy působení (jeden nebo více směrů, napětí nebo uvolnění na kontaktních místech…).
Význam a souvislost s perspektivou (účelem) aikidó
Centrování tedy souvisí s pojmem jednoty těla, sjednocení (ai) se sebou samým, tj. schopnost optimalizovat využití svého fyzického potenciálu během činnosti. Je to jeden z aspektů koordinace, rovnováhy a hospodárnosti, ale nepokrývá tyto koncepty v plném rozsahu: je potřeba k centrování přidat využití hmotnosti těla, práci s napětím/uvolněním a otevíráním/zavíráním, spojení horní a dolní části těla (použití nohou), páky, otočení a přesuny…
V tomto případě je centrování tím, co umožňuje uvědomění si, využití a respektování přirozených siločar těla, což můžeme nazvat správností gesta. Velká část techniky bude spočívat v tom, že se tyto siločáry budou shodovat s liniemi nebo slabými místy ukeho. Tori se snaží svým centrováním vyvést ukeho z jeho centra.
Příklady a různé formy
- Věci jsou relativně jednoduché, když má akce jen jeden směr…
- Asi nejzřetelnějším příkladem je šiho nage: ruce jdou před vámi nahoru a dolů, jakákoli boční odchylka vede k nerovnováze.
- Házení irimi nage: kontaktní bod (zpravidla na úrovni ramene) zůstává před kyčlí; pokud se posune dozadu, kyčel již nemůže sloužit jako opora pro akci.
- Obtížnější je, když se akce skládá z několika směrů, které je třeba vyvážit: pak musí být výslednice působících sil v souladu s orientací kyčlí/boků.
- Příklad: uširo ryote dori: ruce jsou před boky nebo natažené vzadu a uvolněné. Pokud jsou na straně, výslednice již neprochází středem.
- Někdy také uvolnění způsobí, že impuls není umístěn v místě kontaktu, který pak může být mimo centrum a není to chyba.
- A konečně, nevycentrovanost vede k nerovnováze a pád je způsob, jak se znovu vycentrovat.
Tradiční pocit a projev
Tradiční japonské učení se o tomto kvazi-geometrickém vyjádření centrování nezmiňuje. Na druhou stranu je střed hojně zmiňován: “být svém středu”, jednat “z břicha” atd., což jsou všechno výrazy evokující spíše pocit než mechanické vysvětlení. Ve skutečnosti se však jedná o totéž: uvolnění horní části těla přirozeně přenáší pocit dolů do břicha a to se stává opěrným bodem činnosti.
Pocit centrování se však může skutečně rozvinout pouze při respektování výše zmíněné mechanické logiky, jinak hrozí velké riziko, že se budeme klamat a zůstaneme v oblasti autosugesce.
Psychologická stránka
Je zřejmé, že vycentrované cvičení (na rozdíl od roztříštěného pohybu) bude sloužit jako podpora pro rozvoj určitého klidu cvičícího, pro jeho soustředění a pohotovost resp. přizpůsobivost: fyzicky vytvořená centrální opora umožňuje uvolnit periferie (ruce a nohy), a tím je učinit přizpůsobivými. Strach z toho, že vás někdo překvapí nebo předběhne, tak postupně zmizí a objeví se klid ducha.
Závěr
Jako jeden ze základních principů aikidó má centrování tři aspekty: mentální (koncentrace, klid), technický (mechanická logika) a fyzický (vyváženost napětí), čímž ilustruje trojici “shin-gi-tai”.
Centrování je tedy základní nástroj aikidoky a učitel by měl vytvářet příležitosti, aby ho zdůraznil a využil pozitivně (předvedením techniky) nebo negativně (nápravou chyby v centrování).
Přesto centrování není všechno: mluvíme-li pouze o technickém aspektu, je naprosto nezbytné kombinovat jej s pojmy umístění, vzdálenost, rytmus, zaangažování se atd.
Autor článku: Franck NOEL
Překlad: Eliška Melichaříková
Odborná redakce: Martin Švihla