Karaoke a horečka páteční noci
Tento večer byl nepředvídatelný, v karaoke baru byla většina z nás poprvé. Dorazí vůbec někdo? A kdo? Možná sestava se měnila celý pátek, lidé se přihlašovali a odhlašovali, jak se jim průběžně měnil program. Nakonec se nás sešlo osmnáct. První zpěvácké pokusy, první drinky, nejistotu postupně rozháněl smích. Naštěstí jsou mezi námi takoví, kteří umí zručně balancovat mezi trapností a vtipem a dokázali strhnout ostatní. To jsme však netušili, co nás čeká později.
Jak jsme se rozezpívali, anglické songy začaly střídat italské, rumunské, finské a čínské pop hity… Brzy nám dva mikrofony byly málo, některé věci jsme s potěšením křičeli všichni. V tom nejlepším monitor ukázal 3, 2, 1, 0 sekund a skladba v polovině zhasla. Rezervované dvě hodiny utekly až příliš rychle.
Jednání o tom, jestli si koupíme ještě jednu hodinu přerušila Angelica: “I go to café in Holešovice, there is an open mic jam session and my friends are playing tonight.” Rozhodnuto bylo za pár sekund, přesun tramvají přes řeku netrval mnohem déle.
Kavárna narvaná lidmi tak, že se nedalo projít. V koutě pár křesel, kam si mohl sednout kdokoliv, kdo chtěl hrát a zpívat pro ostatní. Argentínské street food, italské červené víno, únětické pivo, velmi přátelská mezinárodní atmosféra, skvělí muzikanti. A protože Angelicu spousta lidí znala (ne jako Jonu v Berlíně!), brzy jsme byli součástí místní rodiny. Angelica zpívala – Eleanor Rigby a “all the lonely people” mi zněli v uších celou noc. Ami zpívala a hrála na kytaru své vlastní skladby! Jak večer dozrával, podnik se vyprázdňoval – dokonce jsme si mohli sednout. Mluvili jsme jeden přes druhého, překřikovali jsme hudbu, někteří hráli Carcassone. Po jedné v noci si pár z nás vzalo taxi a jeli jsme domů. A pro další noc pokračovala až do závěrečné ve tři 🙂
Pokud jste tuhle jízdu zmeškali, nelitujte. Plánujeme další večírky a včas vám o nich dáme vědět!