Galerie našich akcí

Do Ber­lí­na jsme dora­zi­li v pátek večer a prv­ní den jsme spa­li v Kra­nich-dojo. Mar­tin a Van­da již cvi­či­li v jiném dójo a před spa­ním jsme si všich­ni zašli do čín­ské restau­ra­ce na dob­ré kned­líč­ky (a náhod­ně si tro­chu pro­cvi­či­li čínštinu).

Těs­ně před spa­ním v dódžó jsme se poku­si­li klik­nout na tla­čít­ko s nápi­sem “Ó‑Sensei”. Po stisk­nu­tí se roz­sví­ti­la dis­co-svět­la a my jsme vědě­li, že nás brzy čeká něja­ká zábava.

V sobo­tu jsme měli 4 hodi­ny tré­nin­ků, něko­lik němec­kých stu­den­tů slo­ži­lo zkouš­ky kyu. Večer jsme měli malou osla­vu a vel­ký dort na osla­vu 9. naro­ze­nin dódžó. Kape­la hrá­la jaz­zo­vou hud­bu, jed­li jsme a tro­chu tančili.

Najed­nou se sta­lo, že nás jed­na spo­lu­žač­ka Jona pozva­la na domá­cí pár­ty na téma “zom­bie a motý­li”. Nemě­li jsme žád­né kos­týmy, neu­mě­li jsme němec­ky a málem jsme muse­li jít domů, pro­to­že jsme nedo­ká­za­li vysvět­lit, kdo jsme, nicmé­ně nako­nec nám pomohl knof­lík Ó‑Sensei: když nás zepta­li, kdo je Jona a jest­li někdo Jonu zná (mys­le­li jsme si, že je jas­né, kdo to je, ale asi se o ní v minu­los­ti zmí­ni­lo pří­liš mno­ho lidí, když se sna­ži­li dostat dovnitř), vše samo­zřej­mě v něm­či­ně. Před­stí­ra­li jsme, že nejsme poli­cis­té, jak nej­lé­pe jsme umě­li, a nako­nec jsme byli uvnitř! Skvě­le jsme se bavi­li při tan­ci a posle­chu indie hud­by, ale nej­dů­le­ži­těj­ší bylo, že jsme pozna­li Huga – řekl nám, že se jme­nu­je Hugo, a teď si mys­lí­me, že může­me vstou­pit na jakou­ko­li pár­ty v ber­lín­ském domě s hes­lem “jsme Hugo­vi přá­te­lé”. Šli jsme spát šťast­ní a nabi­tí novou ener­gií a také teď zná­me (prav­dě­po­dob­ně) slav­nou písničku:

Whe­re are your troubles? GONE!

How much is left? NONE!

What do you want? FUN!

Dru­hý den jsme se poma­lu pro­bu­di­li a vyra­zi­li do muzea samu­ra­jů, bylo zde vysta­ve­no spous­tu zbra­ní a kos­tý­mů z růz­ných japon­ských obdo­bí. Mar­tin, Van­da a Rus­lan se hned poté vyda­li domů, Anton s Fedo­rem ješ­tě tro­chu pro­zkou­ma­li Ber­lin a o půl­no­ci jsme už byli všich­ni doma v Praze.

Děku­je­me Ber­lí­nu a Kra­nich dojo za pohos­tin­nost a tla­čit­ku Ó‑Sensei za všech­nu tu zába­vu, kte­rou jsme si užili!

(Text Fedor, fot­ky všichni)