Velmi netradiční přespávačka v úzkém kroužku.

Velmi netradiční přespávačka v úzkém kroužku.
Již počtvrté jsme na Vinohradech zorganizovali velký mezinárodní seminář pro děti a mládež: Aiki4Kids 2024.
Opět jsme na začátek léta připravili dva termíny příměstských aikido táborů pro děti ve věku 6 až 12 let. Oba běhy se vydařily a děti i učitelé si užili spousty legrace.
Letos jsme festival Sport pro Dvojku parádně zvládli, i když bylo ve vinohradské sokolovně asi tisíc dětí a fakt vedro. Za tři hodiny jsme udělali čtyři minitréninky a přes tatami nám určitě přešlo tak 100–200 dětí, mix od šest do třináct let. Že to není možné? Pro Martina a Tačana úplně v pohodě…
Přespávání v dojo patří mezi oblíbené akce u dětí – tentokráte jsme spojili skupiny dětí 8–10 let a 10–13 let. A podle slov dětí z toho vznikla jedna z nejlepších přespávaček, jaké si pamatují.
Zdá se, že zakládáme novou tradici – tohle byla už naše druhá přespávačka v dódžó a opět se skvěle vydařila!
Článek o našich příměstských táborech, letních školách i soustředěních se objevil v časopisu Archa, který vydává Česká rada dětí a mládeže. Tady si ho můžete přečíst celý.
„Bang na tebe“ – tak tohle byla asi nejčastější hláška našeho společného aikido víkendu. Už tradičně jsme začátkem května vyrazili spolu s dětmi z aikida na Svobodný statek na soutoku. Tématem soustředění byla otázka: „K čemu je nám aikido dobré v životě?“
S přibývajícími lety náš šihan Franck Noel postupně zmenšuje počet svých seminářů po Evropě. A přece si letos našel čas na návštěvu Prahy.
V sobotu ráno v Praze nastoupilo k prvnímu tréninku na velkém tatami kolem 100 dětí… a byla to řada z jedné strany haly až na druhou. Podívejte se na fotky! A to jsme ještě nebyli všichni, protože autobus s ukrajinskými dětmi se zdržel na hranicích a dorazil trochu později. Po společné rozcvičce jsme se rozdělili do věkových kategorií – malé děti, větší děti a mládež – a začali skutečné tréninky plné rozmanitého pohybu, her a hlavně aikida.
Seděli jsme po tréninku na žíněnkách, na tvářích odevzdané výrazy. Ticho přerušil myslím Honza: “Kdy bude další trénink? A kde?”
Ten listopadový čtvrtek ve Stockholmu padal první sníh. Začátek zimy. Spali jsme na tatami v Iyasaka Aikidoklubb (v noci tam běží šíleně hlučná vzduchotechnika) a ráno jsme vstali v šest. Hodinový trénink, rychlé převlečení a metrem do Vanadisu, kde byl v jiném klubu jiný ranní trénink. Pak jsme si dali snídaně v kavárně, do které chodila Astrid Lingren (Pipi dlouhou punčochu napsala v činžáku přes park) a už začínal polední trénink, na kterém jsme samozřejmě také cvičili. Tři tréninky za půl dne by nebylo až tak moc, avšak tempo 3–5 hodiny cvičení jsme ve Stockholmu udržovali už šestý den… a další tři intenzivní dny jsme měli ještě před sebou.
Naše příměstské tábory jsou plné cvičení, her a japonské kultury. Děti se na nich nejdříve učí být silnými bojovníky, a pak aikidisty – lidmi, kteří pomáhají druhým a ochraňují život. Letos jsme opět pořádali dva termíny a velmi jsme si to s dětmi užili.
Konečně jsme (po dvouleté pauze) vyrazili s aikidistickými dětmi na Svobodný statek na soutoku. Slunce, voda, čistý vzduch, hlína, zvířata, rostliny… Prostě nádherné prostředí, ve kterém jsme cvičili aikido, hráli hry, jedli, spali, tvořili hudbu a hlavně byli spolu.
Jedna sobota uprostřed zimy, vyhřáté dódžó a dvě skupiny našich nejmenších aikidistů na tatami. A tak jsme si užili cvičení aikida, šermování pěnovými meči, spoustu her, přípravu suši a také společný úklid.
Přes 20 učitelů aikida z celé České republiky se účastnilo školení trenérů České federace aikido, které jsme v únoru hostili u nás na pražských Vinohradech. Školení vedli Martin Švihla z našeho klubu a René Novotný z Třebíče.