Tohle byla naše 15-tá letní škola v Třešti pod vedením Martina Švihlu. 7 dní a 6 hodin cvičení denně. A k tomu spousta společného času u jídla, večerní rozhovory, koncert ambientní hudby, deskovky a… prostě týden s dobrými přáteli a aikidem.
S přibývajícími lety náš šihan Franck Noel postupně zmenšuje počet svých seminářů po Evropě. A přece si letos našel čas na návštěvu Prahy.
Na letošní zkoušky na stupně dan se u nás připravovalo téměř 10 lidí, takže přípravný seminář České federace aikido jsme na Vinohradech zorganizovali s velkým potěšením.
V sobotu ráno v Praze nastoupilo k prvnímu tréninku na velkém tatami kolem 100 dětí… a byla to řada z jedné strany haly až na druhou. Podívejte se na fotky! A to jsme ještě nebyli všichni, protože autobus s ukrajinskými dětmi se zdržel na hranicích a dorazil trochu později. Po společné rozcvičce jsme se rozdělili do věkových kategorií – malé děti, větší děti a mládež – a začali skutečné tréninky plné rozmanitého pohybu, her a hlavně aikida.
Skvělý společný trénink tuishou (tlačení rukou) aikidistů a taičistů pod vedením Jana Pletánka. V článku najdete krásné fotky a pokud byste se chtěli příště účastnit taky, další takový páteční večer plánujeme na 26. května – podrobnosti najdete v seznamu seminářů.
“Centrování je základním nástrojem aikidoky…” píše Franck Noel v tomto článku a přidává také návod, jak cvičení opravdu vycentrovat. Článek byl původně psán pro učitele, radost však může udělat všem. Přejeme hezké čtení!
Seděli jsme po tréninku na žíněnkách, na tvářích odevzdané výrazy. Ticho přerušil myslím Honza: “Kdy bude další trénink? A kde?”
Ten listopadový čtvrtek ve Stockholmu padal první sníh. Začátek zimy. Spali jsme na tatami v Iyasaka Aikidoklubb (v noci tam běží šíleně hlučná vzduchotechnika) a ráno jsme vstali v šest. Hodinový trénink, rychlé převlečení a metrem do Vanadisu, kde byl v jiném klubu jiný ranní trénink. Pak jsme si dali snídaně v kavárně, do které chodila Astrid Lingren (Pipi dlouhou punčochu napsala v činžáku přes park) a už začínal polední trénink, na kterém jsme samozřejmě také cvičili. Tři tréninky za půl dne by nebylo až tak moc, avšak tempo 3–5 hodiny cvičení jsme ve Stockholmu udržovali už šestý den… a další tři intenzivní dny jsme měli ještě před sebou.
Naše příměstské tábory jsou plné cvičení, her a japonské kultury. Děti se na nich nejdříve učí být silnými bojovníky, a pak aikidisty – lidmi, kteří pomáhají druhým a ochraňují život. Letos jsme opět pořádali dva termíny a velmi jsme si to s dětmi užili.
Svým dynamickým cvičením a velmi otevřeným přístupem přitahuje Gaston Nicolessi (6. dan) spoustu mladých aikidistů, takže jeho semináře jsou velmi živé a přátelské.
Na tomto táboře se z dětí nejdříve stávají silní a odvážní bojovníci a pak se učí být aikidisty – lidmi, kteří pomáhají druhým a ochraňují život. Letos jsme spolu zažili 5 dní plných tréninků, her i japonské kultury uvnitř v tělocvičně i venku v přírodě.
Hned, jak to bylo na jaře možné, cvičili jsme po lockdownech s dětmi venku. Běhání, lezení, opičí dráhy, zápasení, šermování… bylo toho tolik, že nám ani nechybělo tatami na zemi.